TĚŽKÝ BOTY TO VYŘEŠEJ HNED...

FILIP VÁVRA - TĚŽKÝ BOTY TO VYŘEŠEJ HNED...

Jelikož se snažím kupovat si všechny tituly zaobírající se skinheads, byl jsem rád, že jsem na internetu (na politicky nekorektním fóru) zaznamenal chystané vydání této knihy z rukou p. Vávry (z minulosti známého pravicového aktivisty fungujícího pod taktovkou Národní aliance, Národního odporu atp.). Vydání avizoval někdy v květnu a o dovolené už jsem si knihu mohl objednat ze všech možných kamenných i internetových shopů. Je vydána jako regulérní titul s ISBN kódem a jako avízo vydání ji provázelo i krátké hudební video s použitým samplem od skupiny Braník (na což zřejmě dostal copyright od Jindry K. - odpočívej v klidu...
Pojďme k hodnocení: Přes 300 stran, k tomu dobové fotky, otevřenost tvůrce, lepená vazba, samotný zdomácnělý název „Těžký
boty to vyřešej hned“ jakožto pasáž z Orlíkovské písně (hymny skinheadů), atd.…no prostě ta knížka je autentická, dobová a HUSTÁ! 5 odpolední jsem z jejích řádků nemohl spustit oči. Když už jsem někdy po práci neměl sílu číst dál, dal jsem si chvilku voraz, silné kafe a hurá na další kapitolu! Čte se to samo! I přes mnohé stylistické chyby, překlepy i pravopisné hrubky! :-(. Ale člověka občas i zamrazí. Zvláště při pasážích popisujících hromadné pouliční boje s Araby a cikány. Je ZÁZRAK, že v letech 88 – 92 zemřel „jen“ Aleš Martinů, i když mnoho dalších mělo na mále (a o dalších se možná neví). Při používání tyčí, řetězů, nožů, teleskopů, holí a jiného náčiní v tak ohromných a plošných bitvách je to skoro až neuvěřitelné a málo pravděpodobné, že to takhle dopadlo. Vím, že další oběti na životech eskalovaly až např. v letech 93 – 2003 a taky vím, jaké to bylo chodit po Prase ve skinheadských hadrech koncem 90tých let. To všechno byla sklizeň nenávisti zalévané krví během popisovaných let ve Vávrově knize. Trošku úzkostné mi pak připadají kapitoly popisující (nikoliv oslavující) násilí páchané na punkerech! Kontrast mezi těmito subkulturami (dnes už ne tak vyostřený a znatelný) živil předsudky a masové myšlení skinheadů. Kontraproduktivně, hloupě, nesmyslně. Tvrzení, že se punk posunul doleva a tím to vzniklo, se mi zdá malinko přes čáru. Nejviditelnější kontroverze je například znatelná z epochy demonstrací punkerů a antifašistů proti zvrhlíkům z bohatých vrstev, přičemž skinheads tyto demonstrace napadali, namísto aby se společně spojili v boj proti třídnímu/státnímu nepříteli. F. Vávra zpovídá tehdejší účastníky těchto bojů, ale často se mu nedaří oddělit jejich tvrzení se svým subjektivním shrnutím dané situace. Občas utíkají uvozovky, občas se kurzíva mísí s běžným fontem a některé pasáže se opakují víckrát. Hodně se mi líbí kapitola „Naši Cikáni“, která také mluví z reálu.
Nebýt totiž několika známých či spřízněných, kteří mnohdy uklidnili situaci, tak by se dnešních dnů nedožilo ve zdraví i přes proklamace „čisté rasy“ a White Power hodně tehdejších aktivistů ;-). Proto si myslím, že plošné odsuzování a slepý „rasismus“ či „xenofobie“ je holý nerozum. Hodně se vzpomíná i na tehdejší módu, ale chybí mi jakákoliv zmínka o tvorbě "flekáčů" nebo o motivech, které se nosily na tričkách. Taktéž chuligáni si přijdou na své - to tehdy ještě Sparťané a Slávisté spolu s Bohemáky "skínovali" v ulicích. A následují další "střípky". Například že i prý Braník nebyl ani tak moc skinheadskou kapelou. Až na Honzu Štěpánka (myšleno asi v začátcích). Texty dostávali od kamarádů. Útržkovitě. Vzpomenuto je zde i na Václava Lahev a jeho amnestii, která ovlivnila i tehdejší mládež a nově nabývané ideály!!! Je zde i spousta vtipných historek, ale i vážných témat a útržků ze života autora, kdy vyvázl pořádnému výprasku a možná i újmě na zdraví o fousek. Já mnohokrát také. Pamatuji si i na hony na "kališníky" u nás v regionu. Což mimo jiné pokračuje i dnes, avšak ne ze strany "tvrdých nazi-skins", nýbrž ze strany hloupé a nevědomé veřejnosti, kdy vás jakýkoliv blb jen kvůli triku Orlík odsoudí a ukřižuje. Musím vypíchnout vtipnou historku o Fanánkovi společně s bystou Stalina. Úplně živě si to představuju :-D. Velký prostor je zde dáván Orlíku jakožto pilíři scény, což je pochopitelné. Zároveň zde podléhá deskripci „antinacismus“ Dana Landy a dozvídáme se i podrobnosti o fungování dalších členů jako Matáska nebo spřízněného Fanánka, který byl vždycky asi hodně svůj a jelikož nesouhlasili s masovou stádovitostí a pro-násilností holohlavých davů na 100%, tak to asi neměli vůbec jednoduché a včas tomu všemu dali valé :-). Dokonce i zmínka o Lucce Bílé jako návštěvnici skinheadské kultovní hospody zde figuruje. Své si vypoví i Vilda F. z Attacku či Vlajky, přičemž u jeho příběhu pozoruji onen zákon „karmy“, když je v jedné pasáži popisován jako rváč a notorický útočník na skupinu černochů a v druhé jako oběť řádění antifašistů, při kterém ho z nejhoršího vytáhl právě „SHARPák“ Červený ;-). Zmínka padla i o nazi-punks a často je zde skloňováno i slůvko „redskin“.
Těžko říct, nakolik z punkera v bomberu a v botkách dělá jeho outfit redskinem. Přesto si myslím a mám i potvrzeno „z druhé strany“, že tolik
redskinů, jako je zde popisováno, v Prase nikdy být asi nemohlo ;-). Autor v knize popisuje i své přimknutí ke skinheads a to od své dětské naivity a zranitelnosti až k teenagerství, což jsem kvitoval, neboť jsem se v ledasčem i sám poznal :-). Například zhodnocení, že nejde o patologický jev, ale o to, že člověk chce čelit bezpráví, chce se stýkat se stejně myslícími a chce mít oporu v bratrech z ulice, je více než pochopitelné! Už nikdy nezjistíme, kolik těch holohlavých borců v bomberech a těžkých botách mělo v hlavě stejné pohnutky vedoucí je k trávení večerů na pražských ulicích.
Hezké by bylo žít v iluzi, že to tak měli všichni. Při popisech výpovědí několika účastníků jsem se ale vzhledem k té době malinko zarazil, ale
nakonec jsem pochopil. Inklinace k Třetí Říši, 100% akceptace nacismu, revizionismus Hitlerismu atp. (v kontextu doby někdy i jaksi polehčující a pochopitelný) spíše napovídá, že mezi skinheads byli i ti, kteří nehledali jen obranu, útěchu, sílu. Ale ti, kteří byli živeni a posilováni
nenávistí, násilím, předsudky, patologismem (což pak bylo živeno u psychologicky nestálých jednotlivců pod taktovkou dalších organizací ještě
hlouběji). Holt mládí je radikální, úzce uvažující, myslící v mantinelech. Při čtení knihy a ihned po jejím dolouskání jsem asi týden v kuse
poslouchal Orlík a Braník. Znám to nazpaměť, ale tentokrát mi to všechno zapadlo jako malinká sklíčka mozaiky. Najednou to nebylo tak šedé a
vzdálené. Ale TEĎ A TADY! Jsem přesvědčený, že se najde několik desítek vysloužilých (ex)- skinheads, kteří si po přečtení rádi koupí znovu svého nového zeleného a černého bombera a budou hrdí, že se kdy mohli považovat za něco tak na svůj věk průbojného, nebojácného a silného! Něčeho, co vzniklo spontánně na ulici, ve vinárně a v pivnicích a hodlalo vzít zákon a justici do svých rukou, když pro obyčejného člověka nebylo zastání ze strany aparátu vůči drogovým dealerům a rasismu naruby! Až úsměvně působí dnes představa 50i skinheadů v ukázkové výstroji (a výzbroji ;-) stojících před „nepřizpůsobivým“ domem v totálně cizím městě, kam byli pozváni místními obyvateli na problémové a nepřizpůsobivé, aby jeden z tohoto holohlavého davu vystoupil a řekl: „cikáni, vylezte, jdu vám rozbít držku“…a oni se do 14i dnů odstěhovali. Dnes už je situace jiná. Skinheads z ulic zmizeli. Někdy mám pocit, že módu v regionu držím už jenom já :-D. Lidi k sobě mají asi už tak nějak blíž. Už se to nepere. Kdo to chce řešit, jsou jen mladí a naivní cigáni nafrčení Bůh ví čím. Přesto jsem rád, že jsem 90á léta v typickém skinheadském „úboru“ všeho možného druhu přežil až na výjimky bez újmy. Vždyť co Tě nezabije, silnějším Tě učiní! A já jsem sakra hrdej, že jsem „tam“ byl. Že jsem „to“ cítil. Že jsem byl u „toho“ a stále z toho čerpám. Já tohle prostě nikdy nepustím. Udělalo se hodně chyb a hodně třeba ne vždy pozitivního, ale ve své transformaci přežilo to krásné, hrdé, čisté a silné! Otázka je, jestli aspoň jedenotlivci znovu nevystoupí pod tíhou sympatičnosti této publikace z davu. Nevím jak vy, ale já příští sezónu zeleného bombera kupuju. Metromaskáčového už totiž mám :-). Oi! Oi!, SKINHEAD, SKINHEAD, BOMBR JEDNO JAKEJ!!!! ;-)

 P.S.: jediné, co je opravdu až skoro neodpustitelné, je ohromné množství překlepů a pravopisných chyb hrubého zrna!!! A také fakt, že někdy uvozovky přechází v autorův názor a naopak, což působí hodně chaoticky...K těm chybám: dávání čárek tam, kam vůbec nepatří nebo vůbec být nesmí (před "a" atd.)... "vzal sebou" namísto "s sebou" atd. atp. ALE!!! Publikace vám zato nabízí ohlédnutí do tehdejších uliček a tmavých situací. Vzpomíná na Huberty Macháně (kteří jsou stále titíž :-D) a vše lemuje dobovými fotografiemi. Pro mě osobně je to velice poctivá, plná a VZÁCNÁ KNIHA!!! Je tomu měsíc od jejího přečtení, ale jak jí tak listuju, čtu ji po pasážích pořád dokola znovu a znovu. Tam to začalo. Tam se to stávalo. A pro mě TO nikdy neskončilo! Já tomu věřím. Protože je TO to pravé :-)