A DALŠÍ RARITKA, TENTOKRÁTE Z POREVOLUČNÍHO MLÁDEŽNICKÉHO ČASOPISU „FILIP“. DALŠÍ LAHŮDKA PRO VÁS!
„Zpočátku s náma zpíval Jindra Kellner (Braník), protože však kazil ryze dívčí jméno kapely, byl nahrazen Mirjam (manželkou Dana Landy z Orlíku).“
„My v posluchačích agresivitu záměrně nevyvoláváme. Zrovna tak by se museli bát hardcoru, metalu nebo punku“
„Jako problém vidím případy hajlování na koncertech. Strašně mě to štve, ale nevím, jak to máme řešit. Vždycky je klidným hlasem vyzvu, aby přestali, ale oni pokračují dál. My to už nějak vydržíme, ale jak k tomu přijdou ostatní...?“
Na začátku vyráželi většině lidí dech. Teď už si všichni pozvolna zvykli, i když z příslušníků hnutí skinheads má každý respekt. Obzvlášť to platí u jeho hlavních, resp.nejznámějších představitelů, jako jsou skupiny Orlík nebo Braník. Spíš šokovaní ale lidé zůstávají v případě dívek – skinheads. Vyholená hlava, bomber a „těžký“ boty na něžném stvoření...jde to dohromady? Ke kultovním kapelám skinheads a stylu Oi! patří i jedna dívčí. Vy jste snad neslyšeli o skupině JEN ŽÁDNOU PANIKU?
Na židli proti mně popíjí vodku s džusem dívka s kratičkým ježkem na hlavě (délka sestřihu č.3), jen řídká patka vlasů spadá do čela, oči jako korálky...no, a nepostradatelný bomber a opravdové martensky(!). Jarka Hloušková je kapelnicí Jen Žádnou Paniku a ochotně souhlasí s výzvou k interview.
Jak dlouho hrajete a jak vás vlastně napadlo založit dívčí Oi! skupinu?
Protože jsem v jedný kapele hrála už před tím a po roční pauze mi došlo, že to bez muziky nejde, chtěla jsem si založit skupinu. Underground už mi nic neříkal a líbí se mi styl Oi!. A když Oi!, tak s holkama. To tady ještě nebylo. Zkoušet jsme začaly v dubnu 1990. V tý době jsem navštěvovala „skinheadskou“ vinárnu Orlík a kamarád Ondra Záruba mě tam seznámil s Luckou, že prý dobře hraje na kytaru. Fanánek mě seznámil s Martou, která se v tý době začala učit na basu. U Martiny jsem bydlela v podnájmu. V rohu měla postavenou španělku, tak jsme usoudila, že by na ni mohla hrát. Ovšem při další zkoušce vyšlo najevo, že ani Lucka ani Martina elektrickou kytaru v ruce nikdy nedržely. Takže nezbývalo než pilovat a pilovat a pilovat. Velkým rádcem byl Kuba Mareček z Orlíku. Ale abych nevypadala jako hvězda, já jsem na bicích nevyhrála rychlejší rytmus než Stovky hotelů od Katapultu...Zpočátku s náma zpíval Jindra Kellner (Braník), protože však kazil ryze dívčí jméno kapely, byl nahrazen Mirjam (manželkou Dana Landy z Orlíku).
Na vaše koncerty choděj spíš skinheads. Jak vás berou drsní hoši, nemaj z vás spíš legraci?
Naopak, daleko velkoryseji nám odpouštějí chyby, protože jsme holky. Jen když jsme jezdily jako předkapela Orlíku, tak se párkrát stalo, že bylo publikum bez odezvy. To je hrozně blbej pocit.
O čem zpíváte? Kdo píše hudbu a texty?
Zpíváme o normálních pocitech mladejch holek ve špinavé Praze. Strach, bezmoc, beznaděj. Pár písní máme přejatých (Endstufe) a jinak hudbu skládá Marta. Texty ze dvou třetin já, zbytek společně.
Jak vycházíte s ostatními Oi! kapelami?
Výborně. Většinou jsou to kamarádi. Do podvědomí posluchačů jsme se dostaly díky společnému koncertování se skupinou Orlík. Málokterá kapela odehraje za půl roku 30 koncertů. Hrály jsme s nimi tři měsíce. Přestaly jsme až letos v dubnu po odchodu Mirjam, kdy kluci přestali vystupovat, aby cvičili na novou desku. Na společné šňůry dodnes vzpomínáme!
Je o vaše koncerty zájem?
Já bych řekla, že vlnu zájmu o skinheadské kapely započal Orlík. Trochu mě ale mrzí, že puncem skinheadské skupiny ztrácíme posluchače. I když jsme ostříhaný a máme bombry, tak to neznamená, že se budeme šklebit na každýho, kdo vypadá jinak. I když o vztyčené prostředníky (známé gesto Fuck Off) punkerů nestojíme. Většinou se pořadatelé bojí, že zákonitě musí dojít k nějakému maléru. To je ale věc pořadatelský služby. My v posluchačích agresivitu záměrně nevyvoláváme. Zrovna tak by se museli bát hardcoru, metalu nebo punku.
Němely jste někdy problémy s rozdováděnými diváky?
Neměly, vždycky byl kontakt s publikem v pohodě. Třeba několik lidí vyleze na pódium a zpívá s námi. Jako problém vidím případy hajlování na koncertech. Strašně mě to štve, ale nevím, jak to máme řešit. Vždycky je klidným hlasem vyzvu, aby přestali, ale oni pokračují dál. My to už nějak vydržíme, ale jak k tomu přijdou ostatní...?
Vzpomínám si vlastně na jednu nepříjemnou událost, kdy uprostřed produkce telefonoval jakýsi anonym a vyhrožoval, že v případě konání koncertu vhodí do sálu slzný plyn. Pořadatel to zřejmě považoval za legraci, tak se stalo.
Z vašich písniček vyplývá, že jste drsné dívky a dovedete užít i síly. Vy byste mohly skutečně někoho ztlouct?
V první řadě spoléháme na to, že nás budou chránit skinheadi. Pakliže selžou, musíme si pomoct samy. Ale jinak umíme třeba i dobře vařit!
Jarka dopila a pospíchá pro nějaké plakáty, protože se kromě hraní stará o koncerty několika známých skupin, které patří do stáje firmy Monitor. Ještě je ale nutné dodat skutečnosti, jež se dovídám na poslední chvíli:
V červnu odešla od skupiny Marta a v září Martina. Místo Marty vzal basu do ruky Alan z Braníku. Holky se rozhodly, že už na přísně dívčím image skupiny trvat nebudou. Tahle menší změna však bude patrná v názvu, protože pro příště to bude Jen Žádnou Paniku ve zkratce JŽP, což bude obsahovat fúzi Jen žádnou paniku a Braníku. K Alanovi totiž přibyl ještě Pavel.
Dovětek: ...JŽP už piluje další repertoár.
Žádné komentáře:
Okomentovat