CD reviews

Band:             WESTWALL

Album:             BLITZKRIEG SYMPHONY No.1

Label:             Old Guard Records

Style:             Thrash/Death

Songs:              8

Panzer Voran, The many rivers I have crossed, Titan´s March, Bloody road to Kharkov, Peiper´s last stand, Iron Fist, Over the Maginot, Blitzkrieg Symphony

Když jsem poprvé slyšel toto album, tak jsem věděl, že ho budu mít v přehrávači několik týdnů. Nešlo se od toho odtrhnout! Je to tak strašně nabitá a nápaditá kompozice, že se hodí naprosto pro každou příležitost! Jednoduše mi spadla brada! Brutální nasazení, nabroušené kytary, bicí co zní jako dunění granátových výbuchů a murmurský smrtící zpěv, jenž zachází až do mrtvoly budícího emotivního křiku. Kdybyste si smíchali a vzali naprosto to nejlepší z vašich deathových velikánů (u mě Death, Amon Amarth) a melodického core, tak máte jen část tohoto hudebního skvostu! Mnohačetné zpěvy ve vyzdvihnutých pasážích vám nedovolí utéci z této válečné vřavy! Obal je totiž velice výstižný. Jde totiž o symfonii Bleskové války. Tématicky se vše točí okolo Panzer divizí. Ačkoliv je celý projekt striktně bez politického zabarvení, hlavní opěvovaní jsou zasazeni na Východní frontu Druhé světové války. Dirigent řídící údery pum a sílu a směr letících střepin. A po všem zbude jen popel a krev. Anebo kosti, ratolesti a pomníky. Válka není nic pěkného a ani zde nejde o nějakou glorifikaci. Přesto k ní ale došlo a toto VELEdílo jen popisuje odhodlanost, sílu a brutalitu, která tehdy musela být všudypřítomná, aby se z toho člověk nezcvoknul hned na začátku!

Booklet s texty je podbarven logem kapely. Názvy písní jsou mírně pozměněny a u songu Over the Maginot text zcela chybí. Za to si ale nedovolím sebrat ani bodík. S TÍMHLE SI HOŠI FAKT MOC VYHRÁLI!!!    

REALLY  UNCREDIBLE  WARMACHINE  JEWELL !!! STRICTLY ADDICTED AND POWERFUL! I AM FUCKING PROUD TO BE PART OF THIS BATTLE-FIELD SYMPHONY!

Band:             WESTWALL

Album:             CONQUEST OR DEATH

Label:             d.i.y.

Style:             Pure Melodic Death

Songs:              8

Slavedriver, Shield Wall, Conquest or Death, 1683, Slay them in my Presence, Tunnel Rat, Fire in the Hole, Furore Teutonicus

Málem jsem přišel štěstím o rozum, když jsem se dozvěděl, že se chystá druhé „volné“ pokračování projektu WestWall. Tentokráte se chlapi přesunuli do středověkých bitev, kdy tryskala krev snad ještě více než ve dvacátém století. A o to osobitěji. Žádná sranda se s někým měřit v době silných paží, nabroušených seker a zdobených štítů. Každý Evropský národ by si měl vybrat na tomto kotouči svoji národní píseň, protože tentokrát se vše točí o bitvách za sebeurčení a obranu národů a identit. Létající kameny, žhavá smůla, katapulty, meče, stát bok po boku, až do konce..a na konci třeba bájná Valhalla. Trošku jsem měl obavy, aby se kluci při skladbách trošku nevykrádali, ale bál jsem se marně. Jsou to profesionálové!! Zde se dočkáte několikeré změny tempa, změn zabarvení hlasu a vše do detailu jedinečnosti dokreslí i kytara!! Je až neuvěřitelné jak brilantní hudba se dá dělat ve čtyřech lidech! Pro všechny okupanty a zloděje svobody mají jen jedno heslo: "Go home and never turn back!"

Booklet samozřejmě s texty a stránky jsou skvěle zpracovány a vyváženy tématickým bojovým pozadím. CD otevírá instrumentální Slavedriver, která vás dokáže upoutat do křesla aniž by v ní bylo řečeno slovo. Druhá světová válka je mi tématicky samozřejmě bližší, protože více ovlivnila chod mých soudobých dějin, ale po poslechu této desky nabývám dojmu, že jsem měl studovat spíše středověkou historii :-) Týpci z WestWall se vyznají nejen v hudbě, ale zvládají i veškeré podněty historie. Pro všechny, kdož hledají mix brutality a maximální precizní techničnosti. WestWall je metalová válečná kapela, která vsází na svůj úspěch! Který si setsakramentsky zaslouží! 4 Barbaři připravení vás přesvědčit o nutnosti být nejlepším. CHEERS! SALUTE!!! RESPECT!!!

No more slavery, no more darkness!!! FIGHT 4 YOUR LIFE, FIGHT 4 YOUR FREEDOM !!!

Band:             HATEWORK

Album:             NO BLOODSOIL FOR OIL

Label:             RRV

Style:             Damned Death

Songs:              8

Fuck Bush intro, No Bloodsoil for oil, Warriors of another time, Our time, Hail the new age, Where have the rights gone, Battle for Freedom, Dead but not forgotten

Toto je premiérový projekt jednoho německého písničkáře a jelikož se opět nese v duchu „no political referencees“, tak má místo i na těchto stránkách. Nehledě na to, že mě oslovil hudebně. Hlas občas zachází až do blackovější podoby, což ale vůbec nevadí, protože ani při tomto projevu neztrácí na své autentičnosti. André je ve své kůži (nebo aspoň před lety byl), když držel v rukách španělku (myslím kytaru, ne hispánskou krásku :-) a mohl zpívat národní texty v unpluggeg provedení. Čeho je moc toho je příliš a tak si zkusil jak chutná bustrování silnější synťáky. A povedlo se! Kolečko otevírá Intro, při kterém vám sděluje minulý US prezident něco o válce s Al Kajdou a kecy o míru a nevyhnutelnosti války a chemické hrozbě a podobné ptákoviny. Obal také leccos napoví, protože se nese těžce v protiamerickém duchu. Tedy ne proti USA jako takovým, nýbrž proti jejich (zejména) zahraniční výbojné politice. Vzdáleně mi připomíná Hatework například Territory. CD obsahuje 2 cover verze (od Unleashed a Morbid Angel) a všechny skladby jsou pěkně sladěné. Nejde o žádnou masáž odsypanou od A do Z, ale o promyšlené skladby, kterým toho moc nechybí. Mám tento počin moc rád! Booklet pouze rozkládací leporelo s fotkou členů v mikinách Kataklysm a Immortal. A jak jinak než s Pentagonem a zesměšňujícími fotkami „velkého prezidenta“ světové politiky. Jen mě mrzí absence textů! Skvělý (leč někdy extrémně anti-oddychový) materiál! Monotónní to není, žádný strach. Spíše vás to vyburcuje než aby vás to nudilo. Smekám! A nezapomeň: JSI TO CO POSLOUCHÁŠ! YOU ARE WHAT YOU LISTEN!

Band:             MOTORGANG

Album:             HELLRIDE  XXX

Label:             Last Resort Store

Style:             Fuckin´Street N´Roll

Songs:              11

Pamětníci z dob po“revoluční“ trojice Baláž-Střihavka-Pavlíček jistě při pohledu na obal tohoto CD nostalgicky zavzpomínají na CD Motorbandu, jehož obal byl dost podobný tomuto. A shodou okolností bylo tehdy také jako jedno z prvních produkováno v Německu. Uvnitř tohoto CD se však skrývá daleko větší zábava než je Střihavkovo křepění. Jde o projekt kapel HKL a Märtyrer, ale naprosto nepolitický, legrační a strašně našláplý! Jsou to páni muzikanti! Písně se mění během svého trvání prakticky k nepoznání a vévodí jak brunivá basa, tak i rytmická kytara, která vše dokresluje k rockovému šílenství. Hlas zpěváka mi příležitostně připomíná Scotta z Fortress (hlavně v písni „Where the pretty peaches grow“). Úvodní „All systems go“ vás navnadí toto CD poslechnout až do konce a pořádně u toho šílet. Živé vystoupení by mohlo být fakt zajímavé. Hlavně pro nenechavé dámy, protože jsou zvané do backstage, aby daly chlapům ochutnat silikony a inspirovaly je tím. IT´S TIME TO ROCK N ROLL! Vlastně Fuck n Roll, protože o kozách a babách je toto CD především. Ten samý popis prdelek, 69 (tentokrát ne spirit of 69, ale polohy), prs a rtů na vás číhá v „Motorcycle Queen“, „Hide the salami“, „Where the pretty…“, ale pokaždé je to zabalené do jiného kabátu :-) XXX v názvu tohoto alba určitě neznačí to, že by se chlapci přikláněli k Straight X Edge, ba naopak :-) Značí zakázané rané pornofilmy, které byly americkou cenzurou označovány XXX a chytlo se to vlastně až do dnešních dnů. „You take my Freedom“ je tematicky maličko vymyká, protože je prakticky obsahově proti-systémová a mírně pronásilná. „Brotherhood of Outlaws“ je moje hodně oblíbená, protože popisuje hrdost na motorkářské barvy, požitek z jízdy a nespoutanost jakou mašina přináší. A německy zpívaná „ROCK AND ROLL“ je taky docela masakr a líbí se mi hlavně styl, jakým je podáno co je to vlastně ten pekelný „roll“. Žádná přetvářka…prostě baby, koupaliště, pivo, pizza, whiskey, nebo naopak kožené bundy, těžké boty a podobné krásy života :-) V taktéž německé „Keine Hexe“ si pohrávají s černou magií, nebo spíše s černými dirkami ;-) „Live like a Bastard“ je agitací na další pekelné floutky a členy nadrženého pekelného gangu, kteří budou trestat šlapky divokou souloží v plamenech pod zástavou 666. „L.M.A.“ je opět zvířecká a německá. A kotouč uzavírá „People say she sucks“, která je baladickou ódou na moto-queen. Zajímavý a příjemný počin. Pivečko vám bude chutnat. Ale pozor!! Don´t drink and drive! Booklet s texty ve stylu čertova učení.

„Brotherhood of Outlaws mp3

Band:             BOUNCIN BETTY

Album:             HARD ROCK HAPPENS

Label:             Coffinrot Records

Style:             Hard Core

Songs:              18

IDNYFS, Lunatics on parade, Lies, Road to rage, Break down walls, El herpacabra, Bouncin Betty, Chosen me, Stick in the mud, Outside looking in, Krupnik, Gimpy strapone, Frank n Beans, FYL, Pity Pimp, Safety dance, Stronger, Hard rock happens

Když američtí skinheads zestárnou, tak se zblázní a vrací se zpět ke kořenům. B.Betty je vlastně nášlapná mina, která ráda drtí koule. A přesně o takový postup se snažil Ed, Joel a jeho kamarádi na tomto 100% streetovém ironickém CD. Booklet rozkládací s většinou textů a fotkou kapely (samej vlasáč :-). Lyricky nenechají napokoji prakticky nikoho. Opírají se do sráčů, kteří upsali svůj život lži, stejně tak do homoušů, o kterých tvrdí, že i každý „retard“ vypadá a jedná lépe než oni. V písni „Lies“ a „Road..“ cítím dost silný vliv prvotních BFG, čímpa to asi je? :-) Vlastně kecám, ten duch je tady všudypřítomný a zapřít nelze. Jsou to dle jejich slov vlastně takoví Pissed up Hooligans :-) „Break the wall“ by se lehce dalo změnit na Break the Law. „Bouncin Betty“ je docela úlet, kdy je mina přirovnávána ke chtivé kurvě a úlisňáci se dočkají i hekání a následné orgastické explozi :-) Jak říkám, nadsázka je tady všudypřítomná! Nejchytlavější refrén má určitě „Outside looking in“ a jakoby unikla z CD Powerhäusu a vlastně vypovídá o vězeňských 4 stěnách a tíživé samotě. „Krupnik“ je prořízlá metalových chrčením, což je celkem zpříjemnění.CD je opravdu nasáklé ironií a to i tou trošičku nám vzdálenou, takže se nedá pochopit vše do detailu. Ale mě stačí slyšet osvědčený hlas a jsem klidný a spokojený! A „Safety dance“ je rockovou uvolňovačkou (no, spíše crossoverovou). Zato však „Stronger“ jakoby se vracelo ke starým dobrým časům a dává vše pocítit realitu, že chlapi jsou silnější než kdy předtím a že se nemíní vzdát! No a když už se náhodou něco přihodí, tak o co jde..vždyť vlastně Hard Rock Happens!

IRONICAL AND STRONGLY TRUE! STRENGTH AND HONOUR! STRONGER THAN BEFORE!!!

Outside looking in mp3; Frank n Beans, Stronger

SKINHEAD MAGAZINE

NO.1

ENGLISH EDITION

CENA: 3 EURO

Ve španělské edici má tento zine již okolo čtyř desítek vydání, ale editor se pustil i do edicí anglických, což mu vlastně moc problému a vrásek nepřivodí, protože s většinou zahraničních kapel dělá rozhovory beztak v angličtině. Anglická edice je však dost omezená a to hlavně po grafické stránce, ale i v množství listů. Jelikož je poštovné drahé jako čert, tak si vydavatel dává pozor na to, aby nepřesáhl váhu 150ti gramů na zin. V tomto anglo-debutu se dočtete o mně naprosto nepříjemných a lopatových kapelách jako Fight Tonight nebo Strongside (bokový projekt Kampfzone). Dál October 15 z Polska, Hais et Fiers z Francie, Nativi z Itálie (kdy se italští producenti RAC muziky naučí hrát??), Arrow Cross (Maďaři jsou fakt hustí a to jak po hudební, tak i obsahové stránce!). Pride n Pain bude mladá německá kapela a Tollschock tu mají rozebranou textovou stránku jejich alba. Bandiera de Combate je zde u příležitosti 20ti letého výročí Brazilského Oi!. De Ruyter Korps jsou nizozemskou kapelou, což docela čumím, protože jsem si myslel, že po rozpadu Brigade M se Holandsko zavezlo hnojem nebo přinejmenším slanou vodou. Pár fotek u rozhovorů a nějaké to logo kapel, jinak nic. Barevný obal a na přední stránce 4 šerední chlápci, přičemž jeden vypadá jak můj soused z dětství. Na zadním přebalu však stojí slušná skingirl s umbrellou :-) Náš český Boots and Braces zine strká tento zine hluboko do kapsy. Kdo má rád muziku a mix Oi! a RAC a streetpunku, určitě se mu to zalíbí. Žádné politické agitky, demonstrace a podobné ptákoviny se zde nekonají…

Kontakt: ritmo_rapado@hotmail.com

Band:     THE OLD SOULS   

Album:   ROCK and ROLL CURSE 

Label:     Pure Impact              

Style:      Punk n´ Roll 

Songs:    11

Pokud jde o otázku „koupit či nekoupit“ originál, tak zvolit první variantu bylo v tomto případě naprosto samozřejmé! Pozadí kapely jsem totiž moc dobře znal. Jde o Oakland City veterány skinheadského a punk rockového podhoubí, kteří byli monumenty takových kapel jako Tri-City Trashed, trochu silněji orientovaných White Knuckle Driver, nebo naprosto politických Final War. Dokonce kdysi vyprodukovali i skvělé melodické album American Nightmare ve stylu psychobilly pod názvem Cut Throat. Co mě však bere více je jejich účast na NYNĚJŠÍCH projektech jako Powerhäus nebo Bouncin´Betty. Svým hráčským umem si v minulosti nasadili laťku hodně moc vysoko, proto se vlastně odhodlávám srovnat nesrovnatelné. The Old Souls nebudou nikdy znít tak přesvědčivě jako např. F.W. Je to škoda, ale je to tak! Toto album však není nějakým streetovým průměrem a zvysoka plive na takové kapely jako např. Warfare, Chaos nebo Forward Area. Toto je zaručená kvalita (i když přijít na pár originálních tahacích riffů je po těch letech více než složité; to chápu). Toto CD patří do decameronu Bena a Roye, který vás rozhodně nudit nebude. Dnes již jde o čistě a striktně apolitickou PUNKOVOU kapelu složenou z rebelů a skvělých muzikantů. A pro takovou tady je určitě místo! Provedení obalu a bookletu (rozkládacího) je černobílé v jakémsi druhu retro stylu. Něco se točí okolo pirátství, pátečních nocí, politické (ne)korektnosti, antispolečenskosti (asociálnosti, haha), alkoholu a také evropského dědictví (ačkoliv jsou z US, ale mají samosebou evropské předky; převážně z Itálie) a vlastenectví a bojů o sebeurčení. Mezi nejlepší písně patří určitě Under Jolly Roger a Lost at Sea. No a nakonec se dívky můžou kochat fotkama punkových zkérovaných fešáků, i když ty jejich číra jsou takové ty moderní co jdou rychle a lehce zamaskovat do formálnosti :-)

Band:    TATTOOED MOTHER FUCKERS      

Album:  THE MOTHER FUCKING ARMY 

Label:    Thug Beat / M.F.Sounds  

Style:     Mother Fuckin Razored Punk  

Songs:   6

Pokud se nemýlím, tak toto je už šestá věc zpěváka ex-„Anglické Růže“, přičemž kdo někdy slyšel THE WHITE ALBUM, tak nechal narůst číro a už nikdy dál se nenazýval skinheadem :-) Protože Jonsey tam skutečně předvedl neuvěřitelný PUNK AS FUCK a lepší punkové album jsem nikdy neslyšel!! Pokud nepočítám nostalgický evergreen v podobě The Massacre a vlastně i dalších alb od The Exploited. Jonsey má obrovský poetický potenciál a TMF je čistě nepolitická kapela a to velice kvalitní!!! Toto je punk as fuck vycházející z čistého nitra. Netají se fuckováním politické správnosti a společnosti, stejně jako útočí na systém, vládu a zmrdy, které denně potkáváme my všichni. Punk, který je opravdu silným protestem proti vládním choutkám a samosebou i jeho lokajům! „All coppers still are bastards“! Toto „mini“CD vám nasype do hlaviček přesvědčivé rýmy podkreslené ráznou muzikou. Písně byly sepsány v letech 2007-08 a vedle despektu se zaobírají i fotbalem a postojem proti veškerým drogám (včetně trávy!). Jediná droga, kterou mají, je  jejich cesta životem! Booklet s texty prošpikován někdy až moc oldschoolovými fotkami plnými tetovaných borců a borkyň. Trošku bych vytkl chaos v názvech písní na zadním obalu, protože nesouhlasí posloupnost. Jinak naprostá špička!

Mám moc rád tenhle 100% náboj! Asi nejlepší song je Fuck this-Fuck that-Fuck everything.

Band:     RUTHLESS PRIDE

Album:   DEMO 2008  

Label:     DIY

Style:     Oi!/core       

Songs:   7

Když jsem poprvé slyšel pár jejich písní na výběru od Boots and Braces zinu, tak jsem si byl jistý, že je to po dlouhé době opět tažný kůň francouzského podzemí. Hrubý zpěv, nekompromisní „dirty“ muzika nepostrádající melodičnost a k tomu ještě multisubkulturní složení ve formě herberta, metaláka, skinheada a pěkné skunk girl Anabelle. Nico mi poslal toto demo, ačkoliv mi souběžně přišla jejich demo kazeta od Maltkross production (která obsahuje jednu píseň navíc) a já mu za to stejně děkuji! Booklet toto CD-R nemá, ale na dvojstránce se dočtete vše podstatné jako komu děkují a kde to bylo všechno nahrané a kdo je autorem písní. Asi aby se po vzestupu do rádií nehádali o autorské příplatky, haha. Docela mi připomínají Hard X Times a to hlavně zvukem a výrazem zpěváka (převážně pak v pomalejších válech). Úvodní „Violence“ je otevírací hymnou, po které mírně zmírní tempo (Last judgement), aby nakonec skončili v širokých rozpoložených vodách pomalejšího odpočítávání (I´m not like you). No a na zlé lidi musí být přísnost, takže Hippies si berou na mušku v kruté a teď už rychlé písni a posílají ty smradlavé a špinavé bytosti ke všem čertům. „Troublemakers“ pokračuje v trilogii drsných písní (nemají rádi nikoho, jsou plni hrdosti a neuznávají co uznává většina :-) a kašlou na to, jestli jsou nazývání fašisty, protože pohrdají opravdu všemi J. Punx-skinheads-hated and proud-hardcore skinheads-hated and proud! „Where can you go?“ je trošku srdcovou záležitostí a „Broken dreams“ jakbysmet. Dokonce mi připomínají levicovější BFM :-) Žádné ploužáky, ale je to procítěné a opravdové! Skvělá kapela. Podporujte koupí za 5 Euro nikdo neprohloupí! Těším se na regulérní album s bookletem. Jo, vlastně jsem ještě chtěl vyzdvihnout námět na obal. V jednoduchosti je síla a spojení černobílé a rudé je mňamka lahodící mým očím.

Band:   HAIS ET FIERS       

Album: COUPABLE   

Label:   Oi! Ain´t Red     

Style:   Oi!    

Songs:  12

Abych se přiznal, tak jsem je neměl moc rád. Nemám rád francouzštinu a ani nejsem přesvědčený (až na pár výjimek), že by v té zemi uměli hrát. Ale toto CD mě asi přinutí přehodnotit můj letitý názor a stanovisko trochu uvolnit. Jejich debut a split s Choc Frontal mě opravdu nebavil. Ale tohle je úplně jiné těstíčko! Čistá produkce, drsný dunivý zvuk, přesvědčivý usedlý hlas a rychlá šlapající muzika. Tento listopad jste se jich málem dočkali i u nás, protože se Piráti rozhodli je tady uspořádat. Ale jedním z faktorů mluvícím proti tomuto plánu je až moc velká „politická“ angažovanost. Více než o aktivní činnost jde však o to, že se kapela vydává za nepolitickou, avšak ráda sdílí pódium s dalšími kapelami pod záštitou ne moc zvučných organizací, což je škoda! Tak i tak je ale toto CD naprosto skvělou prací, které přidávám další body za skvěle provedený booklet! Ke každému songu text a fotka s přídavným obrázkem, který vám napoví o čem ten který vál je, i když třeba nerozumíte ani slovu! Moc pěkná a čistá práce. Akorát mě mrzí, že je zadní obal trošku ošizen tím, že nevyšel koneční ořez, takže na každé částí postranice něco chybí. Holt stalo se, no. Ale to, že se rozhodli v některých refrénech zpívat anglicky a že mají „Hold Fast“ kompletně v anglině všechno mnohačetně vynahrazuje! Moc pěkně udělané CD! Od A do Z! A podívejme se na obsah: Odplata, pomsta, hořící auta, riot, Drinking Crew, tetování, RAC n Oi! (ne všude zrovna moc populární míchání těchto dvou elementů…), přátelství, pak jakoby výboj proti reds a ACABům (jde o cover od No remorse, přičemž ten plešoun na obale s vykérovaným černým sluncem na loktu je jejich zabásnutý reálný kamarád), alkohol, sebeobrana, clockwork akce a ovšem také ještě opakování útoku: ACAB :-). Druhým a posledním coverem je píseň Totenkopf. Celkově vzato je to celkem nářez. Příjemný počin, ze kterého nějaká ta hrdost opravdu čiší. Určitě se i pobavíte při prohlížení středové koláže plné povedených a 100% korektních fotek ;-) VERY POWERFUL CD, CHEERS AND RESPECT!  ADLER-VERSAND.COM

Band:    LES VILAINS        

Album:  POUR FAIRE CHIER! THE SINGLE COLLECTION

Label:    Oi! Ain´t Red     

Style:    rough Oi!      

Songs:  14

Nechci začínat stejně jako v případě H. et F., ale i o této kapele platí to co o nich. Ať chci nebo ne, musím jednoznačně maličko přehodnotit své dosavadní attitudy. Když jsem kdysi poslouchal jejich singly a EP, tak mě to na kolena fakt nedostalo ani po několikátém poslechu. Ale jak jsem teď o několik znatelných let starší a mám to naservírované na jedné placce, tak se mi to i trochu líbí, haha. Ne, teď vážně: jednoduché (ne ale zase tak moc lopatové) Oi! převážně zpívané neanglicky, které si nejspíš své místo vydobylo v srdcích hlavně mnoha punx tím, že koketuje s mícháním Oi! a RAC muziky. Jejich krédo je to, že „dobří chlapci nehrají RAC nebo Oi!“, přičemž „dobří“ zde nebude asi nic moc pejorativního. Tito skins mají svůj vlastní názor a svoji cestu, tak asi jako každý, ale dokáží to prodat na určitých místech. Ale zpět k muzice: tento koláč je shromážděním jejich výplodů z let 1997-2007. Doslova jsem se zamiloval do anglické písně „Somebody put something in my drink“ a to samé platí o „Internet warriors“, „Skinhead“ či „WE ARE HOOLIGANS“ – to je pecka jako kráva!-. V písni „Wonderwall“ zpívá jakási renee girl, což je prima zpestření. A „Mouche a Merde“ je vtipným sarkasmem na islám zakončeným mečením. „Government Action“ zaměstnává taktéž dámské hlasivky a pokud jde o cover, tak to v jejich podání není ani tak znatelné. Booklet s thanx listem napříč světem a s fotkovou koláží, která asi mnohé překvapí i tím, že se tito skinheads navzdory různým aspektům, deklarují jako nerasisté. Vedle fotek drsných plešek (i černého skinheada) si totiž potrpí i na fotky renees (nedílná součást jejich crew) různých národností. FOR THE COLLECTORS, FOR FANS, FOR ALL SKINHEADS, HOOLIGANS AND PUNX EITHER ;-) Oi!

Band:    SHORT CROPPED      

Album:  S.C.F.-F.S.C.           

Label:    Oi! Ain´t Red     

Style:    Oi!   

Songs:  13

Několikrát v minulosti jsem byl utvrzen v tom, že i ve 3 lidech se dá dělat našlapaná brilantní drsná muzika. A připisuji další takový úlovek na pomyslnou pažbu! Další belgická úderka po boku KBK, Lion´s Pride a Vilains je na světě! Booklet krása jako vždy (u tohoto labelu jsme si na to už asi všichni namlsaně zvykli) s textama a fotkama. A taky s docela vtipnýma dodatkama a popiskama (např. úprava názvu jediného coveru ACAB na All Cups Are Beautiful). První dva vály jsou rychlejšího rázu a svižně otevírají album. „The Union Jack“ je reálnou výpovědí pod kterou se musím a CHCI podepsat! Je o skins, kteří nosí zástavu UK, ovšem všechny domácí patrioty a ty, kteří nosí vlajky jejich národů, nazývají nacisty a asociují je s neonacistickými směry. A raději se schovávají na punkových akcích, namísto aby navštívili skinhead šou. „Drink Fuck and Fight“ stejně jako „Only The Strong Survive“ se pak vrací k otevíracímu tempu a netřeba komentovat o čem pojednávají. Short Cropped předvádějí opravdu promáklou hudbu a zpěv mi připomíná malinko i KBK, avšak třeba dodat že S.C. jsou sví a originální! A to se potvrzuje na každém kroku. Já to kvituji hlavně v písni NATIONAL PRIDE-WORLD WIDE (někdo nazývá národní hrdost patriotismem, ale pro mě je to skutečnost; každodenní boj o svá práva a svobodu; každodenní boj za svoji zemi a její dědictví). Moc hezky řečeno! V „Scum of Society“ opět tempo mírně povoluje, neboť je třeba vnímat texty proti hippie-špínám! „The true spirit of 69“ moc nekoresponduje s tím opravdovým duchem roku 69 o kterém jsem četl v Skinhead Bibli, ale je zde vyřčený po svém (erotická praktika stylu 69-lížu tu tvou zatímco ty kouříš mě). „Nobody´s Tools“ je o lživých médiích, které člověku chtějí napárat všechno jen ne pravdu. „SICK HIGHWAY“ byla pro mě milým překvapením, protože se v ní útočí na šlapky a promiskuitu (je mi z toho blbě; lízat neznámou kun**; pít cizí sperma; souložit neznámou prd*l; kouřit cizí penis; je to nechutný, fakt hnus)!!! ACAB SE PAK ZAOBÍRÁ KRÁSOU ŽEN ;-) WAU, pani gentlemani!

KBK – Product of Society

Před pár lety mě jeden kdysi vlivný šarpák upozornil na KBK. Chvíli trvalo, než jsem jim přišel na chuť. Na 1.poslech to totiž žádný zázrak není. Po pár posleších jsem si je však zamiloval a nedám na ně dopustit. Toto CD je 3.v pořadí a je prodchnuto výjimečnými sóly, které z něho dělají totálně netuctový kotouč. Labužnické ucho se může pokochat promáklými riffy hned při úvodní „Product of society“ , „Change your ways“ nebo „I´m still standing“. Ve „Skinhead nightmare“ nebo „My name is hate“ naopak vynikl Dietrův smysl pro hlubší tóniny a nechal rozeznít struny své basy. A na to, že k tomu ještě zvládal zpívat punkově rychlou angličtinou, jde o téměř mimořádný výkon. Nejsilnější písní je nářez v podobě songu „Punk´s not red“. CD uzavírá utáhlejší rocková „Here I am“, která se ale nenechá zahanbit a přechází v provokativní punkový vál. Shrnuto a podtrženo – uzrálé ovoce této plodící formace. Texty o násilí (je zde vyzdvihováno a uctíváno), proti společnosti a systému (který každý z nás nenávidí), proti boháčům a snobům, proti hipíkům a smraďochům a také o zradě mezi přáteli, což je zločin, který se neodpouští! Booklet posetý kapkami krve, s textama ke všem skladbám a s několika fotkama a s vyobrazením merchandise kapely. Obsah je naprosto nezávadný, protože dokonce i číslo cely je 21 a ne 28 ;-) Je vždycky těžké dát smysl své myšlenky do pár veršů, ale myslím, že KBK měli tento smysl vždycky trošku více vytříbený. Tudíž i v „Punx not red“ musím uznat, že sdělili to co chtěli a nevyznělo to nijak klišovitě…Super CD, po kterém následují další skvosty ještě uzrálejšího rázu! Vydalo Molokoplus v kooperaci se Strong Survive jako svůj počin č. 18.

KBK – Law and order

V 2.písni „It ain´t easy“, která je svojí kompozicí a prací kytar naprosto podmanivá Dieter zpívá „show must go on“. Bohužel s ním už žádnou šou neuvidíme. Zanechal za sebou však další album, které prostě nejde ignorovat. Jeho nenapodobitelný charizmatický hlas, který mu musí nejeden punkáč závidět! Justice je mrtvá, nebo aspoň slepá! A tato myšlenka (pravda) je prodchnutá celým albem, které se díky výkonu hráčů posunulo až do hlučných hard-rockových vod. Což já osobně kvituji a vzdávám hold! Každý song je obdařen kytarovou smrští, přičemž v písni „Tomorrow“ je to spíše Maidnovské vyřádění. To by měl Ed z BFG jako milovník Ironů radost :-) Psycho téma pokračuje i zde (Call me Psycho) a kopanec mezi nohy dostanou feťáci (Smackhead) i buzny (Pederast Priest). S mými socialistickými oblíbenci Faustrecht nahráli KBK i split EP a zalaškovali si tam s němčinou stejně jako i zde (Das Leben ist kein Ponyhof!), takže z tohot Cd udělali mezinárodní placku. V tomto trendu pak pokračovali i na split Cd s The Gits o nějaký ten měsíc později. Třetí píseň od konce „MEDIA LIES“ je mojí soukromou hymnou, protože se mě jako skinheada dotýká se vším všudy. A navíc je parádně zkomponovaná!!! A „POLITICIANS“ ve spojení s ní vás donutí pouštět si desku pořád a pořád dokola. Antispolečenské punkové CD! Punk as fuck !!!

SKINHEAD MAGAZINE

No.2

April 2009

Na přední barevné obálce je již nežijící zpěvák Dieter z kapely Kill Baby, Kill!, ale také dost názvů kapel, které mě donutily si tento španělský zine pořídit, ačkoliv grafická úprava je stále v plenkách a tloušťka připomíná spíše handbuch k rychlovarné konvici. Vydavatel se hned v úvodu omlouvá za případné gramatické hrubky a také se dovídám, že hlavním distributorem je Pure Impact, což možná vysvětluje i docela vysokou pořizovací cenu, heh. Estonská kapela PWA tíhne spíše do extrémně pravého rohu ringu, což je v těchto končinách ale holt úplně normální. Hudebně jsou to takoví pokračovatelé Mistreat, takže více než dobré. Vinland Warriors z Kanady asi zná každý, bo minulý rok pořádali evropské turné. Evil Church z Itálie jsou silně antiklerikální a navštěvují youporn :-). Xenophobe z Nového Zélandu jsou snad zajímaví jen tím, že na CD dali 1 cover od finských Bitter Bois, zatímco řečtí Pride and Pain mě zaujali nejen svým obalem. FAUSTRECHT je naprostá bomba!!! Project Vandal se moc nerozpovídali (hmm, že by špatně položené otázky?). Sekci rozhovorů uzavírá Service Crew Vienna a řecká banda No Surrender. Dále následují novinky z Hispánie a ze zbytku Evropy, kam je zahrnuté i bio kapely Impertinencia. Na manuál ke konvici to docela jde, ne? Ačkoliv texty nejsou podkresleny žádným pozadím, tak toto číslo oplývá celkem slušným počtem fotek a obrázků. A nezbytných kontaktů, ovšemže.

EVROPSKÉ ČÍSLO V DUCHU EVROPSKÉ JEDNOTY…ritmo_rapado@hotmail.com

SKINHEAD MAGAZINE

No.3

June 2009

Více než 6 let na scéně oslavil Francesco třetím anglickým číslem a orientoval se hodně na reklamy a na dění ve scéně, takže news máme roztáhlé hnedle na dvě místa v zinu a i nějaké pozvánky na akce se najdou. Angry Bootboys z Německa znám a uznávám, že jsou dobří muzikanti. Diktatura z Litvy to má srovnané v palici a pro ty co si dávají dohromady 5 a 5 tu je zpovídán i Sven, který hraje v The Pride a v KBK, Les Vilains a Headcase a Stormwolf, takže chlápek na roztrhání. Report z akce kdy  hrály maďarské kapely ve Španělsku je taky docela hezky napsaný a nejkratší bio co jsem kdy četl tvoří Kolumbijská kapela K.O. Patria. Pod hlavičkou 28 je zpovídaná kapela CRO28Band, která zabírá dost místa a takový písničkář Jonny Gospel, o kterém jsem slyšel poprvé, mi přijde taky docela ok. The Wrongdoers z Finska budou asi pěkní ptáčci, protože hrají s Mistreat, Last Resort či Retaliator nebo Code 1 bez nějakých skrupulí ;-). Zadní stránku si zabookovali The Old Souls…

SKINHEAD MAGAZINE

No.4

August 2009

Feldherren, kteří jaí nějakou moc oplývat schopností tvořit dobré melodie koketující s metálkem, frantíci Lemovice zakládající si na uhlazeném skinheadském rocku a ani nechtějte vědět jak se definovali White Guilt..no, NS punk taky punk :-)! Bretonische Waffen Verband mají dost militantní název a tak jako většina zde zpovídaných kapel i oni razí původní linii skinheads! Řekové Filopatria si rozhovor dosti užili a tak jako osttaní bandy v tomto čísle i oni nešetří slova. Rozhovory v tomto čísle jsou opravdu pěkně uhlazené, dlouhé a mají hlavu a patu! Pak ještě pozvánka na punkové koncerty s Radikahl, Kommando skin nebo Rotte chralotte a minuost Golpe A Golpe zinu! Němečtí Prioritaet 18 toto číslo zakončují! Grafika se zlepšila o 100% a s obsahem jsem nadmíru spokojen, Člověk se dozví spoustu zajímavostí. Umím si i představit španělské vydání, kde nezasahuje cenzura :-). Obsah pro západní trhy musí být totiž korigován a jeden mně hodně moc sympatický emblém musí být i odstraňován, ačkoliv není závadný!!

SKINHEAD MAGAZINE

No.5

October 2009

Tak tady už máme přátelé i pozadí za textem a číslované stránky a grafika už je více profi, i když to není naplno. Akorát se vloudil malý nedostatek a to ten, že otázky nejsou oddělovány od odpovědí ani kurzívou, mezerou či boldem. Zpovídaní tu jsou opět Feldherren (stejný rozhovor jako v minulém čísle, akorát jsou otázky zbaveny gramatických chyb, ach jo..), SPQR skins (crew jež zrodila jednu z hlavních italských kapel – Intolleranza). Bokový projekt členů Kolovratu s názvem Antisystem stojí proti všem totalitám a jde o vynikající muzikanty! Došla řada i na Invictos, kteří mají mezi sebou celkem pohlednou rejnu. The Invasion je již dosti známou kapelou z Polska (kapela o jednom členovi!), protože se její představitel spolčil s Kenem z B.A. a nahráli chytlavé album Brotherhood! Na závěr si vylévají srdce Lion´s Pride, které já mám strašně moc rád a jejichž interview bylo tak dlouhé, že muselo být rozděleno do dvou čísel! Ale ještě se pozastavím nad reportem z Brazilského SkinCore Festu, kterého se zúčastnil i Alex z Battle Zone, který zase trošku zazlobil a zavzpomínal si na staré dobré časy a s Endstufe či Bandierra De Combate odzpíval na pódiu pár válů :-) Fest se nakonec skoro nekonal kvůli „zájmu“ AFA, ale nakonec to i přes zpoždění dopadlo.

SKINHEAD MAGAZINE

No.6

February  2010

No konečně nějaký multisubkulturní obal! To jsem se načekal! Konečně je na obálce punker, metalák (rocker) a skinhead ;-) Mladá hispánská krev je tu představená od Primera Linea, dál pokračují rozjetí a inteligentní metaloví skinheads Lion´s Pride z Belgie,  Sassem Bootboys a Nessura Resa (obě ne moc zajímavé). Čísílko tohoto typu je docela nuda a velikost písma je až moc velká (že by došla inspirace?). Konečný dojem zachraňuje až pěkně rozepsaný a zpracovaný report  z maďarské akce Sons of Europe Side By Side Till Victory, kde hráli třeba Kolovrat, Dennis (balady), Moshpit, Unit 28, FAUSTRECHT, Archivum nebo Vendetta (ta italská ale ne, neplést! :-). Ale dost zvučných jmen na to, aby tam člověk jel a pokochal se balzámem hudebním či „unity“ dopingem! PUNK´S NOT DEAD ! ;-)

SKINHEAD MAGAZINE

No.7

April 2010

Další číslo tohoto politicky nekorektního D.I.Y. zinu obsahující i CD kompilaci! CD je plné španělsky zpívajících kapel, všechno to zní stejně a je to těžké podzemí. Bohužel mě neoslovilo naprosto nic. Vydavatel by udělal lépe, kdyby pro příště dal na kompilačku kapely, které zpovídá a ne se kterými chodí na pivo. Nejlepší je asi skrytý song 19 a kdo vydrží až do konce, tak zjistí proč :-) Jinak song 18 se na výběr moc nehodí, poněvadž oslavování určitých historických monumentů se na jakoby pouze mírně politický výběr nehodí. V zinu pak jsou Kommando Skin, kteří byli zapsáni i na seznam závadných kapel, i když k tomu dle nich nebyl žádný důvod, toto číslo otevírají. Italští Stato Asociale, kteří hrají rádi covery a dostali za to pochvalu od Jonesyho z English Rose, protože se jim prý dost povedly, v obsahu pokračují. Antikapitalističtí Libertin nesou dále vlajku „Sozialismus Oder Tod“ a třeba i zahráli na koncertech, na které jsou zde napsané reporty: 4.Fest der Voelker, kde bylo kolem 1.200 lidí a nakonec Valladolidský koncert v listopadu 2009…na poslední přebalové stránce je vzpomínka na Dietera z KBK…Oi!

Band:             BATTLE SCARRED

Album:             GEVALIA

Label:             Barracuda

Style:             Oi! PUNK

Songs:              12

Vyobrazení na této desce mi silně připomíná naše svazky prutů dle Svatoplukovy legendy, ale nejspíš jde o moji vysokou představivost. Každopádně je mi ten motiv barevně i obsahově strašně moc blízký, příjemný a sympatický, i když je to ve skutečnosti démonický kozel. BS jsou vůbec takovou sjednocující kapelou s internacionálními pohnutkami, protože rádi koketují s němčinou, navštěvují se s evropskými kámoši a chlastají české pivo. Uvnitř bookletu, který je mimochodem jedním z nejlepších co jsem za poslední dobu viděl, jsou texty všech písní a tématická grafika k jednotlivým songům. Vše tvoří moc pěknou koláž. Na 1.stránce je pak ještě historie města Gefle, u které nezapomněli zmínit ani Dělnického aktivistu Joe Hilla. Protože i on tvoří slavnou minulost jejich rodného města Gevalia. Jako hosté jsou na tomto Cd muzikanti Bisson, krásná modrooká blondýnka Pip Frankenstina a punker s obřím rudým čírem jménem Svulf. Poslední song je cover od Rabauken (Hey Mein Freund), „Refuse to Obey“ je pro změnu od Patron Ur a „Barry Manilow“ je původně od Toy Dolls. Také si pročtete diskografii a získáte trocha přehledu. Hudebně jde o Oi! Punk průměrného rázu s provokativní barvou hlasu, jenž je čas od času vystřídán kolegy. Působí to na mě jako hospodský punkový projekt nějakých irských hudebníků s americkým občanstvím alá Dropkick Murphys nebo Murderer´s Row. Texty se točí v uvolněném duchu o vandalství, radosti ze života, optimismu, alkoholu, bozích a Bohu, o lásce k vlasti, skinheads a punkerech a samozřejmě o rodném městě, které milují stejně jako Fotbal a Hokej. A také o zbohatlických zmrdech co si leští boty a přitom hulej trávu a kecaj o dělnické třídě..takové budeme kopat do držky a vyhazovat ze scény. Výborný nápad. „Nowhere to hide“ popisuje jejich odhodlání brát spravedlnost do svých rukou a páchat pomstu a to hlavně na kriminálnících, kteří ubližují např.dětem.Tito chlapi se rvou o svá práva, o prává pracujících chlapů a slibují, že jejich pomsta vůči systému bude sladká (nejen píseň „Crush your heart and hope you die“)! „Get off my back“ je kytarově nejpropracovanější a tvoří plynulý přechod k vymakané Rabaukenovské „Hey…“! Dobré CD, u kterého je stále co objevovat i přes jeho jednoduchost. Texty tvoří silnou stránku tohoto počinu! WORKING CLASS PRIDE – FIGHT FOR YOUR RIGHT! Cheers!

Band:             BATTLE SCARRED

Album:             THUNDER AND LIGHTNING

Label:             Barracuda

Style:             Oi! PUNK

Songs:              12 + 2

Na tomto starším CD s hrubším dunivějším zvukem působí Bisson jako tradiční člen kapely a na zvuku je to trochu znát. Hned úvodní „I wont run“ popisuje realitu a znalost ulice. Když jste v obklíčení a napadnete toho nejsilnějšího a sejmete ho, tak se zbytek rozptýlí. Je to pojato dost úsměvně, ale je to svatá pravda :-). Druhá „Bring back the Skins“ je předělávkou od Judge Dread a důvod je jasný: pánové mají rádi jak ska, tak reggae. Booklet opět se vším všudy..no a zase ty ženský. Tak jako na Gevalia, tak i zde mají song ve švédštině. CD dostalo název po písni zaobírající se boxerskou tématikou a pro ideu sáhli až k Floydu Pattersonovi. Jináč si toto CD jede v podobném tempu jako to novější a nečekejte nějaký odvrat. Snad jen „Another Cliché Song?“ je o něco rychleji naservírovaná a „Gefle IF“ je fotbalově okořeněná. Asi nejlepším songem je zde právě „unite hymna“ s názvem THE BACKSTREET CREW (zpívá ji Bisson)!! Dalším vzácným prvkem je zde cover od Accept „I am Rebel“ a „We wont give in“ nesmí být opomenutá už jen pro to, že vystihuje postoj streetkids a jejich obezřetnost v otázce drog a podobného svinstva! Od mírné monotónnosti je i tentokrát zachraňuje poselství, které 100% šíří a kterému věří asi jako málokdo: Skins and Punks United. Fotbal, pivo, láska ke své zemi a tradicím..to jsou faktory, které formují tuto kapelu. A jsou to prima lidi! Kdo sleduje třeba Forbidden Rage nebo severské punk kapely, tak tohle bude zbožňovat a uznávat! I přes menší sborovitost a chórovitost ve srovnání s novým albem Gevalia, je toto CD bezvadné a překypující zdravým názorem! Fuck Capitalism (to je poselství pochodující napříč celým albem, ale nejvíce vyvstává ve „Stand Up and Fight!“! Jejich zem musí být v jejich rukou, protože oni ji obdělávají…výborný a impozantní text je podkreslen švédskou hymnou). THIS IS WHAT THE PUNK SHOULD BE!!! Oi! Oi!

BOOTS AND BRACES

ISSUE 4

JUNE 2010 / 110,- Kč

Na tohoto tlouštíka snažícího se mapovat Oi!, trocha RAC a Punk scénu a opovrhujícího nebo spíše se nezajímajícího o ska, reggae, soul a hardcore, jsem čekal dlouho. Nakonec se z tohoto téměř folklorního časopisu stala téměř limitovaná edice vzhledem k finančnímu vyprázdnění vydavatele. Zin je opět dělaný s barevnou křídovou obálkou a ve velice přehledném stylu, pro který ho mám rád. Word není zrovna ideální pro podobnou tvorbu, ale Duchin jako vydavatel v něm umí skutečně grafické zázraky. V BaB má vše svůj řád a tak je to správné! K vydání tohoto čísla hodně moc dopomohl Bob The Last Patriot, který by mohl vydávat zfleku svůj časák nebo aspoň svůj „blog“, který by byl určitě dostatečně zásoben novými návštěvníky. Pár rozhovorů také poskytl kdo jiný než OrthodoX ze (zatím) internetového portálu www.crime-pride.estranky.cz, hehe! Toto číslo má doslova INTERNACIONÁLNÍ podtext a pojďme na obsah, protože ten je dokonalou rankou na hlavičku hřebíčku. Kde byly rozhovory dvojjazyčné, tam jsem četl pouze anglické verze, takže za možné překlepy v české části mluvit nebudu. Brazilští Bandeira De Combate známí svým splitem s KBK mají plnou hubu antikomunismu a to v takové míře, že je trošku podezírám z jejich vlastního ideologického prázdna! Máo De Ferro jako jejich sousedi jsou streetpunkoví pravoslavní Oi!aři, zatímco Fist Of Steel jsou pravicovou kapelou odmítající WP nebo NS a silně věří v Boha. Každému holt jak je libo. Nazval bych je asi silnými nacionalistickými konzervativci. Dle mě jsou ale hudebně nejlepší ze jmenované trojky. Strikeforce UK jsou vyměklí pokrytečtí sráčové a je to asi poslední rozhovor, který s nimi budete číst, protože se vydávají na apolitickou dráhu pod názvem Breakout. V jejich odpovědích mě zaujalo, že každý má názor na vyznávání jakékoliv víry. Hm, jak dojemné tvrzení a zmoudření dříve přímé kapely, která si vzala jméno od afrických jednotek Strikeforce. Dnes tvrdí, že název koresponduje s jejich hudbou. Ať dělá pan Dodge blbce z někoho jiného! Rozhovor s I.C.1. už je jiné kafe a mladí rockeři Lemovice se také pěkně rozpovídali k našemu libu. Chtějí hrát i u nás, ale nevím nevím kdo to zorganizuje, haha. Původně existovali jako Goglhead, což byla apolitická Oi! kapela. Jejich sousedé Cellule 23 jsou také z podobného těsta a nejen stylem obalů jsou podobní i Hais et Fiers. Antonella z Klasse Kriminale zavzpomíná trošku na koncerty s Battle Zone, Straw Dogs a KK a myslím, že se dočkáme i jejího samotného CD. Už aby to bylo. Je to krásná ženská a skinhead woman každým coulem! Jenny Woo z Kanady s asijskými kořeny nám popovídá o krásách akustického Oi! a tamější scéně. Singapurští The Ruction mě opět nezklamali, protože nejen že produkují muziku dle mého gusta (smíchání TMF, Oppressed a např.Perkele), ale mají i ryzí názory! Pak následuje kratší rozhovor s nepolitickou Oi! Punk bandou z Koreje s názvem Attacking Forces. Japonská sknhead kapela Hi-En je umístěna právem do černého pole uprostřed zinu, protože vím jak je to těžké dělat rozhovor s Japonci! Jsem rád, že se tak odpoutali a poskytli smršť odpovědí. Akorát nevím, proč se ohledně BFG a postoji k náckům vynechala pasáž v anglické verzi!? Těch překlepů nebo např.přehozených stránek je tu ještě pár, ale to vůbec nic nemění na kvalitách a hodnotách tohoto streetového magazínu! Editace a sazba s vazbou jsou tak náročné úkony, že si zaslouží vaši maximální úctu!! Z českých koní tu jsou představení apolitičtí šikovní skins Prohibice (zdravím!) a Normals (to asi každý čekal).  Zine uzavírají 2 rozhovory, respektive 14 položených mystických a symbolických otázek, s Jindřichem z Normals a s Keltským fanatikem OrthodoXem :-). Doufám, že se z odpovědí aspoň někdo poučí..

Vedle rozhovorů také stránka novinek, dostatek reklam, bannerů, pozvánky na koncerty, top-teny lidí co chtějí být monitorováni nebo slavní, hehe, RIP Dieter sekce a recenze na ziny a CD! Musím vyzdvihnout recenzi na SKINREAD No.10 (děkuju!!!)a  také na CD. Sice jich zde není několik desítek, ale i v tom málu si získáte přehled kdo tvoří momentální pilíře té které scény! Reporty jsou kolikrát i dublované (jeden psaný z pohledů více lidí) a nebo jsou déle než rok staré. Ale plní svůj účel i tak! Nemám co bych dodal! Tento cvalík je na hranici sešitelnosti! Za Duchinem je vidět kus práce a vám nezbývá než si to koupit, vydavatele podpořit a pro příště ho třeba zkontaktovat a vnuknout mu nějaký dobrý typ na interview! Zine si můžete koupit buď zvlášť a nebo s výborným split CD digipackem Ani Krok Späť a Beerstreet Bois!

Držím Ti palce a přeju hodně moc sil do příštího dítka, brácho !